Najapennos niger

• Říše: Živočichové
• Kmen: Strunatci
• Třída: Plazi
• Řád: Šupinatí
• Rod: Kobra

Potrava: Hlodavci, plazi, vejce, popř. ptáci.

• Délka: až 5,5 m.
• Váha: max. 12 kg
  

Charakteristika: Napennios je velký had příbuzný kobře, jenž je na Raegaii úplně tím nejjedovatějším. Má velkou, širokou a mírně zploštělou hlavu s lehkým přechodem ke krku. Oči jsou tmavomodré, temně fialové až černé, středně velké s kulatými zornicemi. Na krčních žebrech, která se mohou roztáhnout do velké klínovité kápě, roste tmavomodré peří, které kolem hlavy vytváří jakýsi vějíř, který jej bezpečně odlišuje od všech ostatních druhů hadů. Má poměrně silné, lehce zploštělé tělo, které se směrem k ocasu zužuje. Spodní strana kápě a kůže kobry pod šupinami má fialovou barvu, kdežto hladké, velmi lesklé a silně zkosené hřbetní šupiny jsou uhlově černé. 

Způsob života: Je to velmi rychlý a hbitý denní tvor, ač může být aktivní i v noci. Umí sice plavat, avšak příliš vlhkým místům, stejně jako těm s vysokou vegetací se v zásadě vyhýbá. Napennios má tedy v oblibě sušší místa s kyprou půdou či pískem, kde se může v noci zahrabat a přes den vyhřívat na slunci. Ve chvíli, kdy spatří nebezpečí, dokáže zvednout téměř tři čtvrtiny své délky do výšky, díky čemuž je vyšší než člověk. Dokáže být velmi agresivní a jeho kousnutí je ve většině případů smrtelné (mimo případy, kdy se dostane jed dostatečně rychle z těla). Jsou vejcorodí, v létě samice naklade deset až třicet bleděmodrých vajec, která ukrývá do písku či kypré půdy. Své podzemní "hnízdo" pak velmi pečlivě a bojovně hlídá. Za dva a půl měsíce se pak vyhrabou samostatná mláďata dlouhá až šedesát centimetrů, která před sebou mohou mít i dvacetiletý život.

Komunikace: Syčí. Stejně jako ostatní hadi neslyší, a tedy dokáže vnímat jen otřesy půdy a nízkofrekvenční zvuky. Napennios je poměrně inteligentní plaz a dokáže rozvíjet svou taktiku a přizpůsobovat se situaci.

Rozšíření: Zatravněné plochy jako jsou pláně, louky a pole, přežije i na poušti.

Ohrožení: Je to jeden z mála druhů divokých zvířat, jejichž počty se rozrostly po příchodu Maeritisů, vzhledem k tomu, že nemají rádi zalesněné plochy a dříve tedy byli k vidění jen velmi vzácně. Nyní naopak hojně ohrožují farmáře a všechny, kdo žijí na volných prostranstvích. Dovolí si poměrně blízko k městům a lidské civilizaci, neb se jich Maeritisové oprávněně obávají.