Igrisové

Igrisové mívali obvykle tmavší zbarvení kůže a vlasů, obvykle v barvách hnědé, občas našedivělé, které jim pomáhalo se skrývat v džungli. Byli velmi dobře stavění a jejich svaly z nich dělaly ten znatelně nejsilnější z původních národů. Daleko výraznějším znakem, který je však odlišoval od Maeritisů a připodobňoval ke zvířatům však byly hlavně ostré drápy na rukou i nohou a zuby, které byly taktéž přizpůsobeny stravě špicemi. Ty hned na první pohled napovídaly o faktu, že Igrisové se na rozdíl od ostatních národů naprosto běžně živili lovem ostatních živočichů. Ne, že by si jídelníček nezpestřovali bylinkami, ovocem, ptačími vejci a dalšími surovinami, které byly v džungli běžně k nalezení, avšak hlavní složkou zůstávalo maso, a to jak v podobě čerstvé, tak i sušené nebo pečené. Oblékali se pak do zvířecích kůží a vyráběli si ozdoby z kostí, zubů či rohů zvířat, které skolili. Ozdoby při lovu pečivě připevňovali ke svému oděvu, aby nevydávaly hluk, v opačném případě totiž vydávaly při pohybu či ve větru tichou melodii. Obvykle dokázali zužitkovat všechny části těla zvířete, které ulovili tak, aby nic nezbylo nazmar.

Igrisů nikdy nebylo nijak zvláště mnoho. Obvykle žili v rodinách, tvořených rodičovským párem, který tvořili pro celý život, a jejich potomky, kteří buď byli ještě moc mladí, aby se postavili na vlastní nohy, či si dosud nenašli vlastní partnery, se kterými by si rodinu založili. Nebylo totiž příliš časté, aby se děti od rodičů oddělily dříve než tehdy, chtěli-li si vytvořit vlastní rodinu. Cestovali většinou za určitými stády vysoké zvěře, jež považovali v podstatě za své. Populaci daného stáda střežili velmi pečlivě, lovili jen tehdy, neuškodilo-li to stádu, a to hlavně ta zvířata, která se jim dále nehodila - staré, nemocné a zraněné kusy. Pokud bylo jejich stádo příliš malé, hledali potravu jinde, či se spokojili jen s malými zvířaty jako třeba králíky. Odháněli konkurenční predátory, a tak byli pro stádo v mnohém i přínosem. Omezovali populace lišek i vlků, z nichž někteří však taktéž rádi chodili po stopách Igrisů a dojídali zbytky masa na kostech, pokud zrovna nějaké zůstaly. Na druhou stranu, v případě některých predátorů (vlků nevyjímaje) se z lovce mohla stát velmi rychle kořist, neb přece jen v případě vlčí přesily či setkání s medvědem mohli mít i Igrisové horší šance na přežití. Pro účely lovu používali pasti, oštěpy či luk se šípy, ale i jejich zuby a drápy byly v souboji s kořistí velmi užitečné, dostali-li se dostatečně blízko, nebo pokud se zrovna spustili nic-netušící kořisti za krk z větví. Igrisové měli mimo jiné taktéž opravdu skvělý čich, takže nehrozilo, že by se jim stádo jen tak ztratilo, když třeba spali ve větvích stromů či že by nepoznali, když bylo s některými zvířaty ze stáda něco špatně, což ještě umocňoval fakt, že jejich výjimečné pozorovací schopnosti, jež s věkem pilovali, z nich dělali experty na jednotlivá zvířata.

Igrisům byla Magie v podstatě nejvzdálenější, vzhledem k tomu, že oproti ostatním národům by se zdálo, že žádné schopnosti nemají - neuměli mluvit se zvířaty, neovlivňovali svět kolem sebe. Bylo to jejich způsobem života, oblékáním i stravováním, které je před Magií částečně skrývalo, neb ta v mrtvých zvířatech neproudila. A ani v jejich kultuře nebylo příliš mnoho zvláštností - jediný náznak náboženství se mohl ukázat v jejich nutkání vzdát dík vší padlé zvěři. Igrisové totiž byli na zvířatech, a obzvláště stádech, ke kterým patřili, závislí a uvědomovali si, že bez nich by se jim žilo velmi špatně. Nebrali je v žádném případě jako bezduché tvory, ba naopak je brali v podstatě jako sobě rovné, a jinak tomu nebylo ani u šelem, se kterými soupeřili. Proto, když bylo zvíře skoleno, lovec nad mrtvým tělem zpíval, aby ulehčil cestu duše ven z těla a aby se ta nebála následně se rozplynout do okolí a stát se opět součástí Magie. Zároveň tím taktéž chtěl poděkovat duchovi zvířete, že mu poskytl dar v podobě potravy a síly pro další cestu. Spíše než slova však i při tomto obřadu byly využívány různé zvuky uspořádané do melodie a doprovázené nástroji, kterými nebylo nic jiného než ozdoby, jež na sobě nosili.