Civilizace, aneb zákonitosti světa Maeritisů

Za doby původních národů by se o nějaké civilizaci nejspíše nedalo hovořit, proto se hovoří o počátcích civilizované Raegaii v souvislosti s příchodem Maeritisů, jejichž kultura byla rozvinutější, možná taktéž proto, že si cit pro magii nahrazovali vymýšlením různých stojů a zlepšováků. Tito lidé by se dali považovat za poměrně typické představitele obyvatelstva 15. století, od čeho se taktéž odvíjí způsob života a technika dostupná v civilizované části Raegaii. V bodech jsou zde shrnuty nejdůležitější prvky pro hru.

Rasismus a xenofobie: Maeritisové se považují za privilegovaný druh. Bohatí měšťané a obchodníci považují všechny "barbary" za podřadné, u prostého lidu a chudiny pak často přijde na přetřes strach ze všeho podivného a neobyčejného. Čím více se blížíte vzhledu normálního člověka, tím spíše vás přijmou, ale není pravděpodobné, že byste se dostali na vyšší příčky společenského postavení (pokud máte modré vlasy a blány mezi prsty, většina lidí se vás bude štítit a ochotní s vámi budou hovořit jedině, když budete prodávat v přístavu čerstvé ryby, přičemž vás samozřejmě budou strážní pečlivě kontrolovat, zda máte potřebná povolení k lovu; naopak pokud na první pohled zapadáte do norem, možná se vám poštěstí dělat sluhu za stravu a nocleh u nějakého bohatého měšťana).

Náboženství (a politika): Bůh, který nemá s Magií nic společného, kdysi svěřil vládu nad světem právě lidem. Existence tohoto jediného Boha je pro věřící často příkladem, že by měl existovat vždy jeden moudrý panovník určený právě tímto Bohem, v jehož rukou bude soustředěna všechna moc a jenž bude ovlivňovat životy všech. Dle jejich filozofie právě tento Bůh určil, že Maeritisové jsou nejvyšší forma života, kdežto všichni ostatní jsou podřadní a v zájmu šíření dobré víry je nutné omezovat všechny odlišné názory na vyznání. Víra v Magii je považována za špatnou, ale není přímo zakázána (pyšnit se s ní vás však bude stát zbytek úcty v okolí). Přesto kdokoliv, u koho by se projevilo magické nadání, by byl tvrdě potrestán, ne-li přímo popraven (věřit v její existenci můžete, nesmíte jí používat).

Odívání: v tomto směru je Maeritiský vliv opravdu různorodý, jako materiály se nejčastěji používá len, konopí nebo kopřivy, stejně jako vlna. Vzácnými látkami jsou pak ty z hedvábí či mohéru, které však neuvidíte jinde než na bohatých pánech, nejčastěji tedy správcích měst. Chudina na sobě běžně nosí jen tuniky z plátna či sukna, v zimních měsících nohavice a pláště či ovčí houně. Kapsy byste tedy na oblečení hledali těžko - všechno potřebné je nutné strkat do váčků, mošen či kožených brašen.

Peníze: ve městech jsou používány měděné, stříbrné a zlaté mince, ovšem ty zlaté jsou mimo vyšších vrstev společnosti nedostupné. Měšťanstvo může obchodovat tedy ve stříbře, chudina s mědí, však mimo samotná města se peněžní systém příliš nerozšířil, daleko obvyklejší je zde směnný obchod a výměna zboží za služby či laskavosti mezi řemeslníky. Pro obchod pak v prvé řadě platí pravidlo: kdo dřív přijde, protože některé zboží je nedostatkové (v případě špatné úrody i potraviny), v případě, že je nějaké zboží naopak přebytkové (tedy je nikdo nechce) může vám obchodník nabízet třeba větší množství za stejnou cenu, čehož jde využít zvláště při smlouvání.

Stravování: chudší vrstva obyvatel se musí spokojit s placky, chlebem, ovesnými, pšeničnými a různými dalšími typy kaší, které si můžete přilepšit s pomocí smetany, tvarohu, másla či sýru. Hojně se používají luštěniny jako hrách či čočka, stejně jako houby. Výborné na zahřátí jsou polévky (vývar se zeleninou podávaný ve vydlabaném chlebu, zahuštěný opět chlebem a moukou). Z masa ryby (převážně poblíž pobřeží), popřípadě slepice. Ovoce a zelenina jsou z velké části plané a rostou tedy i volně v přírodě - pro odvážné, kteří nemají obavy z hlubin lesů, se v nich nachází úplná hostina (jedlé jsou i některé druhy kůry či listí). Vody se můžete napít z kdejaké kašny či louže, takže v hostinci si můžete objednat akorát tak tmavé či světlé pivo, různé druhy mléka, vývar z šípku či heřmánku a jiné byliny v horké vodě. Sladí se výhradně medem.

Práce: pro někoho, kdo nepatří k Maeritiskému lidu je obtížné sehnat slušnou práci a vydělat si tak na chleba, většinou jsou takové osoby zneužívány jako levná pracovní síla, nebo sluhové v méně zámožných rodinách. Pár šťastných najde práci jako bylináři či kořenáři a mohou prodávat i v nějakém malém obchůdku ve městě, pokud se ve své práci dobře vyznají a nevypadají rozlišně od ostatních lidí. Některým se dokonce podaří jejich původ zatajit a mají šanci na slušný život. Čím více neobvyklých znaků však na jedinci lze nalézt, tím spíše jej budou Maeritisové brát spíše jako zvíře, než člověka.