Iquesis nux

• Říše: Rostliny
• Oddělení: Krytosemenné
• Třída: Vyšší dvouděložné
• Řád: Bukotvaré
• Rod: Dub oříškový
  

Charakteristika: Stálezelená dlouhověká dřevina s tvrdým dřevem. Na první pohled připomíná dub, však dorůstá běžně výšky okolo sta metrů a má daleko hustší korunu s množstvím tuhých listů, které je však na pohled od listí klasického dubu nerozeznatelné. Liší se však výrazným plamenným květenstvím, kterým jsou jehnědy, samičí chudší a zbarvením spíše žlutooranžové, kdežto ty samčí bývají jasně oranžové. Plody jsou pak světlehnědé žaludy s tmavší čepičkou, jež bývá taktéž zbarvena do oranžova.

Rozšíření: Rostou téměř kdekoliv, jsou velmi přizpůsobivým druhem rostliny, která je schopna svými neuvěřitelně dlouhými kořeny dosáhnout na vzdálené zdroje vody a sama si vytvořit vhodné podmínky. Vody však spotřebují obrovské množství a tak není nezvyklé, že v blízkém okolí Iquesisu neroste žádná jiná rostlina - zvláště v místech, kde vody není mnoho.

Ohrožení: Často bývá obýván parazitickými rostlinami, hlavně jmelím či ochmetem, které však většinou nedokáží napáchat mnoho škod na rozdíl od méně časté kokotice, vyskytující se převážně ve vlhkých oblastech, která dokáže mladé stromky zahubit a starším podstatně zkrátit životnost.

Význam: Žaludy Iquesisu jsou jedlé, s chutí podobnou oříškům, však příliš tvrdé, než aby se mohly konzumovat přímo. Mletím se z nich tedy vyrábí mouka, která se dále často využívá k pečení placiček. Pro výrobu chleba je však naprosto nevhodná, neb je těžká a nekyne. Díky pražení se pak můžou plody používat i jako náhražka kávy. Listy z těchto stromů jsou pak dostatečně pevné, aby bylo možné je sešitím využívat jako oděv, který si dlouho zachovává jasně zelenou barvu a opotřebovává se poměrně pomalu. Proto není divu, že v korunách těchto stromů a jejich okolí často žily celé kmeny Tarisů - mezi patra z větví a listí neprší, jsou poměrně pevná a navíc stromy poskytují základní potravinu. Ti se navíc dokázali o stromy starat v případě napadení cizopasníky, což činilo ze soužití rostlin s původními obyvateli ukázkový příklad symbiotického vztahu, o čemž taktéž vypovídá fakt, že od příchodu Maeritisů na Raegaiu počet těchto nádherných stromů nebezpečně rychle klesá.

Zajímavosti: Ve středu údolí Nátemry roste na vrcholku skály významný zástupce tohoto rodu, jehož Aeboritisové nazvali Iquesis Visomí (volně překládáno jako Strom života) a jenž se stal jejich symbolem.