Vampyrus opacus

• Říše: Živočichové
• Kmen: Strunatci
• Třída: Savci
• Řád: Letouni
• Rod: Vampyrí

Potrava: Masožravci, krmí se většinou krví a drobnými savci.

• Výška: max. 80 cm.
• Rozpětí: 3,5 - 4 m.
• Váha: 3 - 6 kg.

Charakteristika: Stinní vampyriové jsou o něco menší, než jejich mírumilovní příbuzní. Mají blízkou vazbu na netopýry a v mnohém s nimi sdílejí i svou podobu. Na vrcholku hlavy mají obrovské uši, které jim slouží k orientaci pomocí echolokace, vzhledem k tomu, že drobnými, často červenými či fialovými očky nad malým čumáčkem a tlamou vyzbrojenou velmi ostrými jehličkovitými zoubky, sice vidí, avšak velmi špatně. Stejně jako jejich černí příbuzní, i stinní vampyriové mají velmi tenké, duté kosti, kvůli kterým musí být velmi opatrní při pohybu. Jejich oválná tělíčka však pokrývá daleko hustší srst, která má barvu od sněhově bílé až po světle žlutou. Předními končetinami jsou blanitá křídla zakončena silnějšími drápky, jenž mají barvu spíše narůžovělou. Zadní končetiny mají podobu drobných narůžovělých paciček se stejnými drápky, jakými jsou zakončeny i křídla, sloužící spíše k zachycení na tvrdém povrchu a v srsti zvířat.

Způsob života: Bývají aktivní pouze po soumraku, kdy vyrážejí na lov. Nejčastěji loví na loukách, polích a v horách, drobné savce, na které zaútočí shora a zakousnou se jim do krku. Poté zvíře vynesou do výšky, tak, aby je neporanilo - v případě, že se příliš brání, zvíře pouští a opakují útok. Někteří se však spíše než zvířaty drobnými živí velkými savci, hlavně tedy dobytkem. Takoví se přichytí na záda zvířete za krk, aby bylo těžké jej setřást, a zakousnou se, sají krev a přitom se pevně drží, případně se vyrovnávají pohybem křídel, která v takovém případě vydávají velký hluk. Krátce před svítáním se stahují celá hejna hluboko do jeskyní pod horami, kde spí až do setmění. Taktéž tam přečkávají hibernací největší mrazy, avšak takové na Raegaii nebývají časté, takže stinní vampyriové často bývají aktivní po celý rok. Jsou velmi světloplaší, na slunečním světle se jim tvoří na křídlech ošklivé spáleniny, které mohou i při krátkém vystavení vést k neschopnosti vampiriho létat a následně k velmi bolestivé smrti. Dosti jim vadí i oheň, jemuž se zdaleka vyhýbají.

Komunikace: Vampyriové jsou překvapivě dosti inteligentní tvorové. Dokážou efektivně komunikovat a dokonce se naučit pár slov, byť jejich hlas je velmi nepříjemný, pisklavý a na příliš vysoké frekvenci, takže zní nesrozumitelně pro většinu obyvatel. Stinní vampiriové však nejsou vůči ostatním druhům vůbec společenští a hlavně, přenášejí velmi nebezpečnou nemoc, která ohrožuje většinu živočichů na životě.

Rozšíření: Žijí převážně v jeskynních komplexech v horách.

Ohrožení: Stinní vampyriové nemají přirozené nepřátele, ale mnozí zahynou během shánění potravy, na poškození křídel či v případě, že se ztratí i na popáleniny od slunce. Maeritisové z nich mají strach a většinou je zahánějí loučemi a chystají na ně síťové pasti kolem pastvin dobytka.

Albmorea, stínová nemoc

Kousnutí stinného vampyrie by nebylo samo o sobě smrtelné, kdyby jej nedoprovázela tato velmi obávaná nemoc.

Příznaky: Krátce po kousnutí začne postižený vidět mlhavě, bezbarvě, a mnohonásobně se zvýší jeho citlivost na světlo. Následuje nechutenství a nutkání vyvrhovat všechnu potravu i přijatou vodu, společně s nadměrným pocením, které v kombinaci s dalšími příznaky způsobuje dehydrataci organismu. Od místa, kde byl postižený kousnut, se postupně rozšiřuje oblast absence melaninu, což způsobuje blednutí barvy kůže, chlupů i vlasů (dá se předpokládat, že stejná látka dříve způsobila absenci pigmentu u stinných vampyriů).

Následky: Většina postižených umírá na následky některých z příznaků. Někteří však i bez léčby, ač s vážně narušeným organismem (schopnost konzumovat jen velmi omezené množství potravy, extrémní světloplachost a citlivost na slunce, často doprovázené bolestmi, a bez možnosti návratu zraku) mohou přežít, ač ani tito jedinci v zásadě nežijí dlouho.

Léčba: Jediná dosud ověřená léčba, která pomáhá, je zbavit se špatné krve ihned po kousnutí (max. do půlhodiny), či odstranění končetiny, která byla nemocí zasažena (dle rychlosti šíření a místa kousnutí může být možno i tři až pět hodin po nakažení). Nemoc lze čistě teoreticky zastavit pomocí transplantace krve, avšak tuto metodu není dosud bez magie možné provést.